Mluvené slovo versus čtení: čím začít u dítěte před školou

Co dělat, když se hádka vymkne kontrole Pokud se děti začnou fyzicky napadat nebo házet hračkami, je nutné zasáhnout rychle a klidně. Oddělte je od sebe a dejte jim prostor vychladnout. Nezačínejte hned s vysvětlováním – to funguje až ve chvíli, kdy jsou obě děti schopné vás vnímat. Až po zklidnění se vraťte k tomu, co se stalo, a ptejte se: „Co bys příště udělal jinak?" Tím učíte děti přebírat odpovědnost za své chování, místo abyste jim pouze říkali, co mají dělat. Pamatujte, že vaše reakce je pro děti vzorem – pokud vy křičíte, naučí se, že křik je běžný způsob řešení konfliktů.

U starších lidí a malých dětí je dehydratace nebezpečnější a projevy méně nápadné. Senioři ztrácejí pocit žízně přirozeně s věkem, proto se u nich spolehněte na zmatenost, apatii nebo suché sliznice. U kojenců a batolat sledujte zapadlou fontanelu, pláč bez slz a méně mokré plenky. V těchto případech je důležité reagovat rychle, ale tekutiny podávejte po malých dávkách, abyste nevyvolali zvracení. Ideální je čistá voda, neslazený čaj nebo rehydratační roztok.

Co přidat na týden, aby se děti neušpinily hned první den Na sedm dní už počítejte s tím, že se děti zašpiní rychleji, než byste čekali. Přibalte proto osm triček, tři kraťasy, dvě dlouhé kalhoty, dvě mikiny, jednu teplou bundu a dvě sady pyžama. Ponožek a spodního prádla vezměte alespoň sedm párů, ideálně deset. Nezapomeňte na pláštěnku, pokrývku hlavy a opalovací krém. Na táboře se nosí i starší oblečení, které se nemusí šetřit. Přibalte také malý batoh na výlety, láhev na vodu a kapesní svítilnu, která se hodí při večerních hrách.

Jak poznáte, že je dítě správně oblečené Nejlepší kontrola je sáhnout dítěti na záda nebo na krk. Když je kůže teplá a suchá, je oblečení správně. Pokud je zpocená, máte toho na něm moc. Pokud je studená a vlhká, je ho málo nebo je první vrstva z bavlny. Ruce a nohy nejsou spolehlivým ukazatelem, protože u malých dětí bývají přirozeně chladnější. Vždy myslete na to, že se dítě hýbe, a proto potřebuje méně vrstev než dospělý. Obecně platí, že na podzim a v zimě stačí dvě až tři vrstvy, ve velkých mrazech čtyři.

Základní pravidlo zní: neberte hračku automaticky staršímu dítěti, aby ji dal mladšímu. Tím jen posilujete pocit nespravedlnosti a učíte děti, že křik a pláč vedou k cíli. Místo toho zkuste pojmenovat, co vidíte: „Vidím, že oba chcete červené auto. To je pěkná situace, že?" Tím děti uklidníte a zároveň jim dáte najevo, že jejich pocity berete vážně. Pak teprve přichází prostor pro hledání řešení: „Co kdybychom auto postavili na stůl a ty si ho vzal, až budeš chtít?"

Prevence je přitom jednodušší než samotné řešení hádek. Zkuste doma vytvořit jasný systém, kdy má každé dítě své místo na ukládání hraček a kdy se „veřejné" hračky střídají podle pravidel, která si děti samy vytvoří. Například si společně nakreslete tabulku, kdo si s kterou hračkou hraje v který den. Děti pak vnímají pravidla jako vlastní, ne jako diktát z vaší strany. A pokud hádka stejně propukne, zkuste ji brát jako příležitost k učení – ne jako selhání vás ani dětí. Každá vyřešená hádka je krok k tomu, aby spolu děti uměly vycházet i bez vaší asistence.

Typickou chybou je nafouklá kombinéza, která se nehodí do kočárku ani do autosedačky. Silná vrstva pod pásem sedačky je nebezpečná, protože pás neleží správně na těle. Místo toho zvolte tenké vrstvy, které se dají postupně sundávat. Když dítě vlezete do auta, svlékněte mu bundu. V kočárku zase nezapomeňte, že pod dekou se může přehřát, proto kombinézu vyměňte za overal bez nohavic, pokud je to nutné.

Při nákupu myslete na funkčnost, ne jen na vzhled. Sledujte, zda mají vrstvy delší zádíčko, aby nevykukovalo při předklonu. Rukávy by měly mít stahovací manžety, které drží na místě. U první vrstvy jsou důležité ploché švy, aby nedrhly. Vyhněte se kapucím u druhé vrstvy, protože se pod nimi zbytečně krčí a zvedají. Pokud jdete do obchodu, vezměte si dítě s sebou a vyzkoušejte, jak se v dané vrstvě pohybuje – mělo by se bez problémů ohnout, sednout si i zvednout ruce.

Častou chybou je zasahovat do konfliktu s jasným verdiktem: „Ty jsi starší, ustup." Tím sice rychle ukončíte hádku, ale dlouhodobě naučíte starší dítě, že jeho potřeby jsou méně důležité, a mladší, že stačí brečet. Mnohem účinnější je nabídnout dětem konkrétní možnosti, jak se dohodnout. Můžete navrhnout střídání s přesným časem (například pomocí kuchyňské minutky), nebo rozdělení hraček na ty, které se sdílí, a ty, které jsou „osobní". Důležité je, aby děti měly pocit, že na rozhodování mají vliv.