5 věcí, které si vzít na první lezení na umělé stěně
Skladování bývá podceňované. Oblečení potřebuje vzduch. Necpěte věci do skříně jako do konzervy, vlákna se mačkají a látka ztrácí pružnost. Kožené kousky věšte na široká ramínka, pletené skládejte. Vlna a bavlna nesnáší vlhko, jinak začnou plesnivět nebo je napadne mol. Do skříně dejte cedrové dřevo nebo levanduli, ne chemické kuličky, které látku nasáknou pachem.
Květináč a substrát rozhodují víc než hnoji
Odradit tě může i to, že soused na stěně leze plynule a ty se plazíš. Nesrovnávej se s ním. Každý začíná na nejlehčích cestách, kde jsou velké stupně a dobré madla. Vyber si cestu označenou jako nejlehčí, klidně několikrát po sobě, dokud ji nevylezeš čistě. Pak teprve zkus o stupeň těžší. Když ti to nejde, není to slabostí, ale informací: potřebuješ jinou techniku, ne větší sílu.
Typická chyba nováčka: příliš silný stisk. Člověk se drží madla celou dlaní a okamžitě se mu unaví předloktí. Drž se jen prsty a palec dej stranou, případně madlo obejmi jen podle potřeby. Další chyba je lezení po špičkách bez kontroly — chodidlo má být na stupeň položené přesně, ne našlápnuté vnitřní hranou. A třetí: zvedat se rukama místo nohama. Správně tlačíš nohama a ruce jen udržují rovnováhu. Když se začneš třást, slez. Není to ostuda, je to trénink.
Co si půjčit a co si nechat poradit Úvazek, sedák, karabina a jistítko — to všechno si v kryté stěně půjčíš, ale musí ti je někdo nasadit a zkontrolovat. Nikdy nelezej s úvazkem, který sis půjčil a sám si ho poprvé uvázal. Stejně tak nikdy nelezej sám na laně, i když se cítíš silný. První hodiny patří boulderingu nebo lanu s instruktorem. Pokud jdeš s kamarádem, který už leze, nech si vysvětlit jistící uzel a kontrolu partnera. Dva lidé se navzájem kontrolují před každým výstupem, ne jen na začátku. Chyba v jištění je to poslední, co chceš řešit ve výšce.
První návštěva umělé stěny vypadá jednoduše: přijdeš, půjčíš si boty, lezeš. Jenže právě neznalost vybavení a vlastního těla vyřadí většinu nováčků během prvních dvaceti minut. Nejde o to mít drahou výbavu, ale mít to, co skutečně potřebuješ, a vědět, jak se nenechat odradit prvním neúspěchem.
Nejprve zjistěte, z čeho je matrace vyrobená. Pěnové a latexové matrace potřebují rošt, který je podepře po celé ploše – ideálně laťkový s těsněji kladenými latěmi, případně pevná deska s otvory pro odvětrání. Naopak taštičkové a pružinové matrace ocení pružný rošt, který se umí prohnout v místech, kde to tělo potřebuje. Pokud dáte pružinovou matraci na pevnou desku, přijdete o většinu komfortu, za který jste zaplatili. Pokud dáte pěnovou matraci na příliš měkký rošt, pěna se brzy zbortí.
Základem je oblečení, které se neplete. Tričko bez volných cípů a kraťasy nebo elastické kalhoty, které se při zvednutí nohy nezaříznou. Džíny nechte doma, brání pohybu v kyčlích. Ponožky si vezměte tenké, ideálně bavlněné — v půjčovně dostanete lezecké boty, ale ne ponožky, a v cizí botě bez nich to klouže a smrdí. Do batohu patří láhev s vodou, malá svačina a ručník. Přezouvání je nutnost, ne formalita: v lezeckých botách se chodí jen po stěně, jinak je zničíš.
Základem je rozdělit chodbu na dvě zóny: mokrou a suchou. Mokrá zóna patří botám, které potřebují odkapávat, suchá bundám a taškám. Nikdy nedávejte mokré boty přímo do uzavřené skříně – vlhkost se v ní drží a postupně ničí jak obuv, tak nábytek. Řešením je otevřený rošt nebo vanička s odkapávací mřížkou, umístěná co nejblíž ke dveřím. Vaničku vysypávejte jednou za dva dny, jinak se z ní stane zdroj zápachu.
Izolace, která rozhoduje o spán
Žehlení má také svá pravidla. Příliš horká žehlička vypálí lesklé skvrny, hlavně na tmavých látkách. Žehlete po rubu nebo přes tenkou bavlněnou plenu. Vlnu a syntetiku žehlete vždy přes látku a na nízkou teplotu. Napařovač je šetrnější než žehlička, ale i tak držte odstup. Nikdy nenechávejte žehličku dlouho na jednom místě, i krátká nepozornost zanechá stopu.
Sušení a skladování rozhoduje o životnosti Sušička je nejrychlejší cesta, jak oblečení zničit. Teplý vzduch lámá vlákna, sráží bavlnu a vytahuje elastan. Pokud můžete, sušte na vzduchu ve stínu – přímé slunce bledne barvy stejně jako chlor. Svetr nikdy nevěšte na ramínko mokrý, vytáhne se do délky. Položte ho na ručník, srolujte a jemně vymačkejte vodu, pak sušte naplocho. Džíny stačí prát po několika nošeních, časté praní je zbytečně ničí.
Po prvním tréninku budou bolet předloktí a prsty. To je normální. Druhý den nelez tvrdě, dej tělu dva dny pauzu. Pokud tě bolí šlachy v prstech ostře, přestaň a nech si je zkontrolovat. Umělá stěna není závod, ale místo, kde se učíš číst pohyb. Vezmi si vodu, půjč si vybavení, nech si poradit s úvazkem a první cestu ber jako seznámení, ne jako test.