Když pes věří, výcvik jde sám

Typická chyba je trestat nejistotu. Pes zaváhá, vy zatáhnete vodítkem a řeknete ostře „ne". Tím ho naučíte, že váhání je nebezpečné, a příště bude reagovat ještě hůř. Lepší je zastavit se, chvíli počkat, nebo ho jemně navést. Další častá chyba je míchat povely. Pokud jednou řeknete „sedni" a podruhé „sedni si" a potřetí jen mávnete rukou, pes neví, co platí. Držte se jednoho slova a jednoho gesta, dokud to není automatické.

Kdy těsto kynout nechávat a kdy ho nechat odpočív

Do kopce zkraťte hůl, do kopce ji nechte kratš

Nezapomínejte na odpočinek. Důvěra roste i mimo trénink – při klidném ležení u nohy, při krmení z ruky, při společné procházce, kdy pes může čichat. Pokud je váš vztah jen o povelích, pes vás bude vnímat jako svého nadřízeného, ne jako partnera. Dopřejte mu čas, kdy nic nechcete. Právě v těch chvílích se učí, že jste předvídatelní.

Po každém jídle vypláchněte ústa vodou a pokud možno použijte mezizubní kartáček. Ten je u rovnátkách důležitější než nit, protože se dostane pod drát a mezi zuby, kde se usazují zbytky. Kartáček veďte rovnoběžně s drátem, jemně, bez tlaku. Pokud máte snímatelný aparát, po jídle ho vždy vyjměte, opláchněte a teprve pak čistěte zuby. Nikdy ho nečistěte horkou vodou, zdeformoval by se.

Když se objeví problém, nehledejte vinu jen u psa. Zapisujte si, co se stalo předtím, než přestal reagovat. Často stačí změnit prostředí, čas nebo tempo. A pokud se situace opakuje, zmenšete nároky na polovinu. Důvěra se buduje pomalu a bourá rychle. Když ji jednou ztratíte, nevadí – vraťte se k jednoduchým věcem, které pes umí, a znovu je posilujte. Výcvik, který stojí na vzájemné jistotě, nakonec přinese klidnějšího psa i vás.

Stačí dvě lahve, hadr a vědro. Když budete vědět, co která surovina umí, odpadne půlka chemie z police i zbytečné drhnutí. A děti si z úklidu odnesou návyk, ne jen povinnost.

Barvy a povrchy hrají stejně důležitou roli jako světlo. Tmavé matné stěny pohlcují světlo a malou předsíň ještě zmenší. Zvolte světlé odstíny s jemným leskem, které světlo odrážejí. Nábytek držte nízko a bez masivních dvířek – otevřené police nebo úzká lavice nechají prostor dýchat. Zrcadlo nemusí být jen jedno velké: sestava několika menších zrcadel nad sebou nebo vedle sebe rozloží odraz a působí vzdušněji. Vyhněte se ale přílišnému množství zrcadel, která by se navzájem překrývala a vytvořila chaos.

Důvěra se nedá koupit ani naplánovat do rozvrhu. Vzniká z opakovaných situací, kdy pes zjistí, že se na vás dá spolehnout. Pokud po něm chcete výkon, ale on se bojí, co přijde, bude sice možná poslouchat, ale nikdy se nenaučí pracovat s chutí. Výcvik postavený na strachu vypadá zvenčí efektně, zevnitř je křehký. Pes, který věří, zkouší nové věci, protože ví, že ho nezradíte.

Začněte u sebe. Pes čte vaše napětí dřív, než vytáhnete vodítko. Když jste rozhození, přenášíte to na něj. Před tréninkem si udělejte dvě minuty klidu: postavte se, dýchejte pomalu, uvolněte ramena. Všímejte si, kdy na psa mluvíte příliš rychle nebo kdy cukáte vodítkem. Právě tyhle drobnosti ho učí, že je něco špatně, i když se nic neděje.

Co dělat konkrétně Budujte krátké a jasné situace. Deset minut soustředěné práce denně dá víc než hodina, kdy jste oba unavení. Vždy začněte činností, kterou pes umí – přivolání na krátkou vzdálenost, sednutí, kontakt očima. Tím se nastaví úspěch. Až potom přidávejte obtížnost. Když se nedaří, zmenšete vzdálenost nebo zkraťte čas, ne trest. Pes potřebuje zažít, že i slabý pokus stačí.